"Prosím?"
"Fanďuláky! Fandíte hokeji?"
"Ne. Nefandím."
...
Jakoby umřel celý svět. Nevelká fronta za mnou najednou umlkla.
"Maminko, ten divný pán nefandí hokeji! Proč nefandí, maminko?!"
Zvědavé pohledy všech se zabodly do mých zad. Cítil jsem ta pozdvižená obočí, otázky v očích. A mírné, nevyřčené nepřátelství.
Zas a opět jsem na sobě pocítil to své odvěké stigma nedokonalého muže, tentokráte ve verzi: nefandím hokeji.
Když jste totiž dospělý muž a ve společnosti běžně dospělých lidí nahlas prohlásíte, že hokej nesledujete, způsobíte trapnou situaci podobnou hlasitému upšouknutí v Národním divadle. Obzvláště v době, když se na ledu něco očividně chystá a žije tím celý národ.
Vlastně se mi i ulevilo, když jsem si uvědomil, která bije.
Tím se vysvětluje zvýšený počet vlastenců v našem městě a vyvěšené prapory na automobilech nevěstí zvětšující se počet stoupenců hnutí skinheads, ale stádovitost fanoušků hokeje. Je to tak, na televizních obrazovkách se něco bude dít.
 |
| zdroj ilustrace www.freepik.com |
Obrátili se i na mě a s kolegiální vstřícností mě pozvali také.
"Přijď taky, dáme pár piv, nějakýho panáka, pokecáme o ženských, mrkneme na zápas. Bude sranda!"
Nenašla by se snad výstižnější věta, která by takhle pěkně najednou shrnula to, jak moc jsem mimo. Protože jako trapně nedokonalý muž, nechodím do hospody, nevypiju pár piv (už u prvního se mi chce spát a přestávám mluvit), panáky nepiju už vůbec (brzy mi došlo, že šklebit se a otřepávat se po každém usrknutí hnusné slivovice, nesvědčí o mé mužnosti), o ženských si se mnou taky člověk moc nepokecá (o svojí manželce na veřejnosti mluvím zásadně jen hezky a ty druhé pomlouvám jen doma) a mrkání na zápas mi příjde jako nuda k uzoufání a ne jako zábava.
"Děkuji za pozvání, ale musím odmítnout. Slíbil jsem synovi, že spolu půjdeme večer sledovat netopýry. On má teď období, kdy se o ně hodně zajímá."
Nastalo ještě větší ticho než v supermarketu, které následně přerušil jejich hurónský smích.
"No ty vole, ty seš ale vůl!"
Tím se asi vysvětluje i to, proč já vlastně nemám žádné mužské kamarády ...
My také nefandíme ... ani fotbalu.A Tvůj (snad mohu tykat, je to prý nepsané blogerské pravidlo) pohled na věc je mi velice sympatický.
OdpovědětVymazatVčera jsme také pozorovali netopýry nad naší zahradou:o)))
Tak takové nedokonalosti fandím.
Vítej v blogerském světě, Monča z kopečku.
Fandíme nefandění! Stejně to sledování sportů moc nechápu. Příjde mi to jako sledování zamilovaného páru pod rozkvetlou třešní. Zákonitě přeci taky musím dostat chuť pod tou třešní stát :)
OdpovědětVymazatA tak raději, místo koukání na telku, vytáhnu kolo a jedu se projet. Nebo si s dětmi zahraju šachy. A nebo jdu spát ;)
Ad tykání. Jasná věc, na netu se snad ani nevyká.
Nakonec se pozorování netopýru nekonalo. Přiroda se rozhodla zalévat pastviny. Však není všem dnům konec.
Rád vzpomínám na své dětské prázdniny, kdy jsme stáli pod nebem a házeli do něj kamínky. Byl jsem nadšením bez sebe, když se netopýr pustil do pronásledování toho kamínku, aby zjistil, zda to není k jídlu.
waw! Muž, ktorý nefandí hokeju! Konečne! svetlo na obzore! Včera som bola zúfalá, ani spať som nemohla, výkriky vonku, výkriky u susedov a ešte i výkriky v obývačke. Prečo to pozerajú, keď sa pri tom rozčulujú???
OdpovědětVymazat....a čo je ešte horšie, u nás aj žena nefandiaca hokeju (nehovoriac o tom, že aj neznalá hokejových mien a hráčov) je spoločensky out... no nič, tak som original:)))
Je vás víc, manžel taky nefandí a nesleduje. O to víc ho miluji. Katka
OdpovědětVymazat